Česko: Historie v kostce

Husitská revoluce (majetkové změny)

Neutěšené poměry v říši, války mezi Karlovým následníkem (Václavem IV. a Zikmundem), krize katoIické církve, snahy po její reformaci vyústily v husitskou revoluci. Jak teologickou (Jan Hus), tak vojenskou (Jan Žižka). Husitství se stává fenoménem. Společnost se dělí na kališnickou a katolickou, což je předmětem mnoha svárů. 

České stavy

Chod země začal určovat šlechtický stav (zemský sněm), který si volil svého panovníka. A to i z řad "neurozených", jako v případě vůdce kališnického panstva Jiřího z Poděbrad. Díky němu došlo k uklidnění náboženských sporů, dotvářela se stavovská společnost vč. vzrůstu sebevědomí šlechty. Zemský sněm povolal na trůn Ferdinanda I. (1526 až 1564). Tímto aktem začalo dlouhé období vlády Habsburků na českém stolci. Za panování císaře Rudolfa II. (1576 -1611) se Praha stala opět sídelním městem. Bylo to období rozkvětu humanistické vzdělanosti, renesanční architektury a opětovné povznesení Prahy. 

Bílá hora - Rakousko-Uhersko (majetkové změny)

Mnohaleté spory nekatolíků s Habsburky vyvrcholily stavovským povstáním v Ietech 1618 až 1620 na Bílé hoře, což je označováno za začátek 30leté války, která zachvátila celou centrální Evropu. Šlo v podstatě o spor katolíků s protestantskou herezí. Otázka víry kryla boje za územní zisky. České země se po jejím skončení staly pevnou součástí moci Habsburků, začalo období násilné rekatolizace. V 17. a 18. století se život v českých zemích ocitl na okraji habsburské politiky. Toto období se určitou skupinou hodnotitelů nazává období temna. Jiná skupina vyzdvihuje období barokního rozkvětu.

Národní obrození

Na konci 18. století začaly společností pronikat ideály svobody a občanské společnosti, vzniká nová vrstva českých vzdělanců a formuje se tzv. národní obrození. Předmětem zájmu je obroda českého jazyka, české kultury, tedy české společnosti. Ta se radikalizuje r. 1848. V průběhu dalších desítek Iet sílí úsilí o vlastní stát a také o všeobecné volební právo (1907).