PAVEL BOBEK: Tak já se loučím

Capo 2.

C F

1. Jak monzun prošel jsem celý svět a velkoměsta znám už nazpaměť

C G7

ve všech žil jsem sám chladný jak jižní pól,

C F

mně žádná žena dlouho nezdrží mám svůj cíl, dokud dýchám, mám

C G7 C

proč žít, neznám smutek a smůlu, tak kašlu na světabol.

C7 F C

Refrén: Jediným zákonem mi bylo chladné ráno v kterém začínala má nová

C7 F C

pouť, na hrázi přístavní, kde jsem postával jak prázdný šíf,

C7 F C

dálka nekonečná, to se jen krásně říká dokud nezkusíš jak dál

D7

po ní plout skončí tam, kde tvé kroky zastaví dívčí boky,

G7 F

probudí tvé svědomí. Tak já se loučím, už mě nebudete vídat,

C C7 F

loučím se svým soužením, loučím se, už nechci města střídat

C G7 C F C G7 C

pozítří se ožením, jé, pozítří se ožením.

C F

2. Já měl jsem to dávno v krvi od dětských let, znal jsem pouze

C

cestu tam a žádnou zpět a mé rodiče to trápilo, že dělal jsem

G7 C

si jen co jsem chtěl, pro mně klid byl vždycky velkou neznámou

F C

někdy chtěl jsem se vrátit domů za mámou a říct jí, co tenkrát

G7 C

v mládí jsem říct neuměl.

C7 F C

R: Jediným zákonem mi bylo chladné ráno v kterém začínala má nová

C7 F C

pouť, na hrázi přístavní, kde jsem postával jak prázdný šíf,

C7 F C

dálka nekonečná, to se jen krásně říká dokud nezkusíš jak dál

D7

po ní plout skončí tam, kde tvé kroky zastaví dívčí boky,

G7 F

probudí tvé svědomí. Tak já se loučím, už mě nebudete vídat,

C C7 F

loučím se svým soužením, loučím se, už nechci města střídat

C G7 C F C G7 C

pozítří se ožením, jé, pozítří se ožením.