G
1. Já sám pozdě večer jsem do sálu vešel, sedl za stůl a uslyšel
D7 Ami D7 Ami D7 Ami
smích, krásná se zdála a na mně se smála a já se zeptal, jak
D7 G
říkat jí smím. Jestli chceš, tak mi tykej, jak chceš mi říkej
G7 C
D7
a máš-li touhu, tak líbat mě smíš a bílá jak svíce už neřekla
G
více a já se jen díval jak sedá si blíž.
G
2. A pak jsem ho spatřil, on k silákům patřila a vzápětí zamířil
D7 Ami D7 Ami D7 Ami D7
k nám, já cítil jak blednu a dech můj se krátí, já malý byl a
G
byl jsem sám. To co potom se stalo mě úplně vzalo, měl začít
G7 C D7
a právem mě zbít, však zničil mé plány, řek na místo rány slov
G
pár, dodnes slyším je znít.
G7 C
R: Řekl jí lásko mně ubývá sil, já říkal si dávno, že bídný jsem
G C
byl, já cítil se králem, teď chudák jsem málem a v mlhách se
G D7 G
ztrácí můj cíl, řekl jí lásko mně ubývá sil.
G"
3. Dál vím že zmizel jak spadané listí ale jeho stín nezmizel
D"7 A"mi D"7 A"mi D"7 A"mi
s ním, my jsme dál tu hru hráli a ve dveřích stáli i tam
D"7 G"
s námi stál ten stín. Byla krásná jak nebe, já slyšel sám
G"7 C" D"7
sebe jak říkám, že nepůjdu dál, už nevím nic o ní, jen hlavou
G"
se honí těch slov pár a stín, co tam stál.
G"7 C"
R: Řekl jí lásko mně ubývá sil, já říkal si dávno, že bídný jsem
G" C"
byl, já cítil se králem, teď chudák jsem málem a v mlhách se
G" D"7 G"
ztrácí můj cíl, řekl jí lásko mně ubývá sil.