DOLNÍ LHOTA (Jarek Nohavica)

 

     D

1. Rozkřiklo se dneska ráno v Dolní Lhotě,

že po poli chodil divný pán,

viděli ho malí kluci dírou v plotě

nad hlavou měl kruh a v ruce džbán.

   G

Psi štěkali, koně ržáli, krávy se bály,

nad obilím tetelil se vzduch

  D

staré babky ve fěrtochu povídaly,

 C                   A7          D

že do Dolní Lhoty přišel bůh.

 

2. Seběhli se všichni lidé zblízka, zdáli,

nad kapličkou rozklinkal se zvon,

hádali se u rybníka jako malí,

jestli je to nebo není on.

Říkali si „ťululum“ a „Janku hloupý“

a do toho všeho štěkal pes,

ještě štěstí, že pak začly padat kroupy,

jinak se tam hádaj i dnes.

 

3. V poli žita ráno svítá, večer se stmívá,

a je jedno, kdo to vlastně byl,

auto jede, řeč se vede, píseň se zpívá,

a mně ještě jeden refrén zbyl.:

kdo máš oči kemkoukání, tak se dívej,

kdo máš uši ke slyšení, slyš,

kdo mi věříš, tak se ke mně přidej a zpívej,

kdo nevěříš, mlč jak myš.

 

4. Od té doby povídá se ve všech Lhotách,

že přes pole žita přešel bůh,

že si odnes´ klasy žita na svých botách,

a proto každý večer voní vzduch.