Nízké Tatry 1987 / Slovensko

1. den - Slema 1514 m, Rovná hola 1723 m, Lajštroch 1601 m

Trasa: Liptovský Hrádok 637 m - červená + zelená - Slema 1514 m / 8 km - Okrúhly vrch 1343 m - Rovná hola 1723 m / 16 km - Bocianske sedlo - Kumštové sedlo 1548 m / 20 km - červená - Lajštroch 1601 m - sedlo Čertovica/chata Čertovica 1238 m / 24 km

Počasí bylo nádherné jak první den, tak všechny zbývající. Již po první trase se ale ukazovalo, že trasy jsou z hlediska času příliš našponované. Asi kvůli menším zkušenostem organizátorů a větší víře ve vlastní schopnosti. Na Čertovicu všichni docházeli za tmy a měli toho docela dost. Dvacetčtyři kilometrů v tomto terénu nebylo málo. První večer však bylo ještě hej, horší bylo očekávání další den.

2. den - Lajštroch 1601 m, Ďumbier 2043 m, Chopok 2024 m, Chabenec 1955 m

Trasa: Čertovica 1238 m - červená / cesta SNP - Lajštroch 1601 m - Králička 1807 m / 6 km - Chata hrdinov SNP cca 1400 m - Ďumbier 2043 m / 10,5 km - Chopok 2024 m - Poľana 1889 m / 19,5 km - Chabenec 1955 m - sedlo Ďurkovej 1709 m / 26 km - zelená - Magurka cca 1100 m / 29 km

13hodinový pochod bylo nutno stáhnout minimálně na 9hodinový. To teda byla šichta. Malá skupinka zakufrovala za chatou SNP a vynechala výstup na Ďumbier. Mnoho účastníků nezapomene na výstup na Chabenec a pochopilo, proč tu "zařval" Šverma. Závěrečný tříkilometrový sestup korytem na Magurku, kde potok již zamrzal, většina účastníků absolvovala ve tmě. Po celém dni to byla skutečná lahůdka pro zničené svaly a kolena. Některým odešly tak, že museli při sestupu kroužit v širokých obloucích po stráni dolů. Přesto to některé neodradilo od večerního křepčení, ale tanec byl spíše křečí.

3. den - Salatín 1630 m

Trasa: Magurka - Železné - Ráztocké sedlo 1231 m / 7,5 km) - Salatín 1630 m - Ludrová 565 m / 17,5 km - Rožumberok 494 m / 23,5 km

Poslední den dorazil další, dosud ještě nezničené účastníky. Nedorazil ty, kteří raději ráno sedli na autobus a cestu si zkrátili. Přes tyto trudné dopady si skupinka vytrvalých zazávodila při výstupu na Salatín. Mnozí však nezapomenou na následující sestup, který začal v kleči a pak "milostivě" pokračoval po loukách. Někteří šli dokonce chvílemi pozpátku a Zlatka J. už raději v bačkorách. Ke všemu nás začal doprovázet medvěd, který pod naší cestou každou chvíli pořvával. To byly fofry. Myslím, že jsme šli aspoň 7 km/hod., ne-li více. A když už byl pryč a my zpomalili, tak zařval znovu a my vyrazili. To byl teda závěr!