Dolomity / Rosengarten (Catinaccio) / Kesselkogel
Údolí Vaiolet (Rif. Gardeccia / Rif. Catinaccio) Údolí Vaiolet je strategické místo. Místo odkud dosáhneme většiny hlavních vrchol a také Kesselkogelu. Údolím vede horská silnice, po které vyjedeme horským autobusem/taxíkem ke třem chatám natěsnaným vedle sebe: Rif. Catinaccio (1946 m), Rif. Gardeccia (1950 m), Rif. Stella Alpina (1955 m). Tento nástupní prostor má ještě jednu výhodu. Do výše chat se dá vyjet lanovkou. a to z městečka Vigo di Fassa. Kabinová lanovka nás vyveze na vrcholek Ciampedie (1997 m), odkud se po pohodlné cestě č. 540 dostaneme ke třem zmíněným chatám. Dvě možnosti postupu Pokud nemáme ještě rozmyšleno, kudy na vrchol Kesselkogelu, nabízejí se dvě možnosti. První možnost je přes lehkou ferratu Via Larsec (Scaletteweg). Druhá nástupem přes chatu Vaiolet. Proč nejdříve přes Larsec? V horách rozhoduje čas a počasí. Je dobré pamatovat, že mnohá údolí mohou v hlubokém stínu a v případě horšího počasí, pozdní doby, nebo po dešti předchozího dne a nočním mrazíku být ojíněna jinovatkou, když ne rovnou ledem. Slunci chvíli trvá, než námrazy podlehnout slunečním paprskům. Pochodem přes Larsec se bude scházet z vrcholu Kesselkogelu po západní straně již po poledni a to už tu bude slunce. Pokud vůbec nějaké bude. A za druhé: v první polovině dne zdoláme větší nástrahy. Tento směr může být výhodný, když se má dobré počasí v průběhu dne zkazit. Sestup mokrým Larsecem je o hubu. Pro protisměr by spíše svědčilo, kdyby po ránu bylo ošklivě a přitom by se mělo počasí zlepšit. Pak posuňme slézání ferrat na co nejpozdější čas. Pro rozhodování může pomoci i hrubý profil trati. V případě stabilního počasí však mnozí radí jít právě v protisměru kvůli příhodnějšímu profilu trati. Dirupi di Larsech. To je stěna - při pohledu od chat - napravo. Pohodovou pěšinou č. 583 zvanou Via Larsec klesáme po jižním výběžku Larsecu, částečně lesním porostem, částečně přes suťoviska. Když dosáhneme konce výběžku, cesta zahne v pravém úhlu doleva a začíná ostré stoupání úzkým suťoviskem k úpatí skály. Kousek výše je nástup ferraty Scaletteweg, který není nijak označen. Sentiero attrezzato Larsec (Scaletteweg) Říkat této cestě ferrata je poněkud nadsazené, jistící lana tu však jsou. Italové říkají této cestě sentiero attrezzato, čili těžká stezka. Záleží na individuální zkušenosti jednoho každého, zda-li použije úvazek či ne. Nahoře se protáhneme štěrbinou mezi jehlou Pala dala Lacia po pravé ruce a o něco vyšším úbočím ostře rozeklaného hřebene Larsecu. A máme na čas pokoj. Odtud cesta mírně stoupá nádhernou kamennou krásou šikmé plochy divokého údolí Lausa. Přímo před námi se tyčí Cima de Lausa (2876 m), za níž se schovává hlavní vrchol. Teprve s blížícím se sedlem Lausa terén zdrsní. Sedlo je ve výši 2700 metrů. Bohužel po překonání sedla cesta klesá. Po chvíli chůze se otevře pohled na jezero Antermoia a stejnojmenná chata nabízející občerstvení. Odtud se bohužel ke Kesselkogelu stoupá. Kdo si troufne, může se pokusit v sedle Lausa najít nenápadnou odbočku po levé straně, která také klesá, ale daleko méně. Ale hlavně celou obchůzku kolem jezera Antermoia výrazně zkracuje. Sestup/výstup je však poměrně prudký a občas stojí v cestě sněhové pole. Na hlavní cestu od jezera Antermoia č. 584 by nemělo být těžké narazit. Scestí je v podstatě pod východní stěnou Kesselkogelu. Kousek pod bezejmennou křižovatkou, kde se dá doprava odbočit k ferrátě Kesselkogel, nebo rovně pokračovat do sedla Antermoia. Ferrata Kesselkogel/Antermoia Při stoupání od jezera Antermoia nezapomeňte, že na vrchol musíte odbočit. Jinak skončíte v sedle Antermoia (2770 m). Odbočka k vrcholu má číslo 585, ale spíše vás upozorní nápis se jménem ferraty a vrcholu. Po ocelových lanech a žebřících bez větších zlomyslností se překoná východní část ferraty, která vede šikmým zářezem po této straně Kesselkogelu. Pod sebou budeme mít stále výhled na jezero Antermoia. Za krásného počasí poskytuje výstup daleké rozhledy. Při sestupu po západní části ferraty se připravte na trošku větší dobrodružství. Tato část je příkřejší. Z vrcholu scházíme po široké polici ve stěně hory, která z větší části jištěna lany. V tomto úseku si dávejte pozor na pád kamenů. V závěru vylezeme po žebříku a po překonání nedlouhého traverzu dosáhneme konce zajištěné cesty, odkud to máme k chatě P.so Principe (2599 m) coby kamenem dohodil. Tato chata stejně jako údolí Vaiolet je stále na dohled. Návrat Na cestu zpátky si rezervujte tak dvě hodiny. Při průchodu údolím Vaiolet je možno se kochat dominantními věžemi Vaioletu. Proti nim stojí neméně zajímavý vrchol Scalieret, který se dá po hřebeni přejít. Na závěr vás od chaty Vaiolet (2248 m) čeká prudké klesání závěrem kaňonu Porte Neigre. Cíl, chata Gardeccia a případný horský taxík je na dohled. Únikové trasy:
Jiří Michal © 2009 |